pátek 19. srpna 2016

Je čas jít dál....

Původně jsem si myslela, že se s vámi ani nerozloučím, pak jsem si říkala, že sem hodím jen odkaz na nový blog, kde mě teď můžete najít... ale nakonec jsem se rozhodla, že tento blog si zaslouží pořádný poslední článek.

Blog Lovies 47 vznikl z mé lásky k blogování a také z lásky k mému příteli. Věděli jste, že Lovies jsem si sesmolila ze slova Love (láska)? A přemýšleli jste někdy nad tím, co znamená 47? Dne 4.7.2013 jsem začala chodit s tím nejúžasnějším přítelem, kterého mám sice občas chuť zabít, ale stále žije :)

Tento blog se mnou zažil hodně, psala jsem ho od června 2014. Tudíž déle jak dva roky a troufám si říct, že tak dlouho jsem u žádného blogu nevydržela. Můžete zde najít mé staré fotky, vzpomínky a samozřejmě mnohem, mnohem více.

Nebudu lhát, je mi líto, že na tomto blogu končím, ale zároveň se těším na svůj nový začátek.

Znáte ten pocit, když z něčeho vyrostete? Já mám právě tento pocit s blogem a také s velkou částí blogového světa. Nebaví mě blogerky, které jsem dříve obdivovala, nyní je mi jich spíše líto. Nebaví mě komentáře, kde mi sice čtenářka článek pochválí, ale přitom vím, že ho ani nečetla... Nebaví mě to, jak jsem už za ty dva roky ztratila přehled o tom, co o mě víte a co vlastně ani netušíte.

Za ty dva roky jsem toho zažila hodně.... poznala jsem spoustu nových lidí, zažila několik výletů po ČR, rozhodla se, že chci být zrzka, užila si maturitní ples, na kterém jsem si připadala jako princezna, úspěšně odmaturovala, rozhodla se bydlet s přítelem v Mnichovém Hradišti, našla si první práci na HPP, kde jsem hned druhý den dala výpověď, našla si brigádu, kde jsem se nadřela, ale seznámila se se super lidmi, přestěhovali jsme se s přítelem do Prahy, našla jsem si pořádnou práci na HPP, kde jsem už skoro rok, rozhodla se, že už nechci být zrzka, několikrát se nechala ostřihat, přišla o blízkého člena rodiny, poznala jsem skvělou blogerku Marťu, rozhodla se, že už nechci bydlet v pronájmu, ale ve vlastním, stala jsem se momentálně bezdomovcem a mnohem mnohem více...

Za dva roky se toho stane opravdu spousta a já nyní nemám ani šanci si na vše vzpomenout, natož vám to vše vypsat.

Pokud chcete číst mé články dále, tak můžete... na novém blogu:


Tímto se neloučím s vámi - se svými čtenáři (však vy mě můžete sledovat i dál), ale tímto článkem se vlastně loučím především s tebou můj blogu... bylo mi s tebou krásně, ale je čas jít dál....